|
Úvod
|
Kniha návštěv
|
14.8.
|
15.8.
|
16.8.
|
17.8.
|
18.8.
|
19.8.
|
20.8.
|
21.8.
|
22.8.
|
23.8.
|
24.8.
|
25.8.
|
26.8.
|
27.8.
|
28.8.
|
Oddíly
|
Náš příběh již nabírá na obrátkách.
Jsme rádi, že už jsme jen krůček od Rovnotaje (den, kdy po navrácení 4 atributů dobra nastane opět v Říši Bylo nebylo rovnováha mezi dobrem a zlem). Přišla za námi zlá macecha od Popelky a její dcera. Těm se povedlo díky Černozobům zajmout prince od Popelky, ale to na tom nebylo nejhorší. Černozobové zamkli prince do okovů, tyto okovy byly ukovány ze samého zla. Po celé říši Bylo nebylo rozházeli klíče tak, aby je už nikdy nikdo všechny nesesbíral a zámek neodemkl. Naštěstí Popelka zavčas odhalila tuto lest a našla macechu i se sestrou, jak vedou jejího milého. Nakonec macecha usoudila, že sice má prince ve své moci, ale srdce stále patří Popelce a tak jí prince zanechala a se svojí dcerou odkráčela. Popelka byla moc ráda, že prince našla, ale nevěděla si rady s okovy. Jak už to v říši Bylo nebylo bývá, vždycky se tu najde někdo, kdo ví o každé nepleše. Bohužel to tentokrát byly Hajdalačky. Ony sice nejsou zlé, ale ani hodné, spíše zákeřné. Nerady někomu pomáhají a už vůbec ne Popelce, nemají moc rády konkurenci v říši. Možná by je mohly obměkčit děti, a tak je děti začaly vyvolávat. Sice se nám je povedlo vyvolat, ale teda přišly úplně, ale úplně otrávené, rozhodně ne nadšené, že zas mají někomu pomáhat. Nechtěly si vyslechnout ani to, co od nich potřebujeme. Stálo nás to hodně přemlouvání a úsilí. Nakonec nám oznámily, že pomůžou, ale rozhodně s námi nebudou lítat po celém lese, protože stejně tak, jak jsou zákeřné a neochotné, jsou o to víc líné.
Poradily nám, ať si zavoláme jejich „nejky - Jéňu a Mářu“ (Jeníčka a Mařenku). Ti odvedli nejmenší děti k Perníkové chaloupce za Ježibabou a Ježidědkem. Tam se děti musely opatrně plížit a vyloupat perníčky z chaloupky, ve kterých našly uschované klíče. Děti byly moc statečné a po delší době sebraly odvahu a klíče nám získaly.
Hajdalačky ale věděly, že další klíče se nalézají u „Rakyho“ (Rákosníčka), ale toho odmítaly zavolat, protože Raky s nimi kdysi měl nějaké techtle mechtle a pak si stejně vzal žábu, což Hajdalačky, takové dvě krasavice, fakt urazilo. Nakonec teda usoudily, že ho zavolají.
Raky na volání dorazil a odvedl si děti do barevného lesa, kde věděl, že se nalézají další klíče. Víme, že nic není zadarmo, a proto děti musely ještě po cestě Rákosníčkovi pomoci sesbírat kapky vody kolem jeho rybníku.
A kdo další by mohl vědět něco o klíčích? Byla to bývalá nejlepší kamarádka Hajdalaček z dětství, Víla Amálka. Ta sice přišla, ale bez svého věnečku na hlavě a působila zvláštně až hloupě. Hajdalačky se přiznaly, že ji ho vzaly, aby snížily konkurenci v říši Bylo nebylo. Děti musely získat zpátky kytičky od Hajdalaček a uplést znovu věneček Amálce. Mezi tím Hajdalačky prchly. Potom, co vše dopadlo dobře a všechny klíče jsme získali, přišla Amálka. Ta se zalekla toho, že nás Hajdalačky napálily a nechaly nás sbírat klíče, při tom celou dobu jediný pravý klíč mají ony.
A byli jsme v koncích.
Po velmi hlasitém přivolání Hajdalaček znovu zpět nám nakonec daly správný klíč, ale nezapomněly se nám vysmát, jak nás napálily.
Jak se říká konec dobrý, všechno dobré, tak jsme jim to odpustily. Hajdalačky odemkly okovy a Popelka byla velmi šťastná, že má svého prince zpět. Jako poděkování nám za to dala další atribut dobra z její pohádky - střevíček.
